Historie včelaření v LITOMĚŘICÍCH

Pokus o zdokumentování historie práce včelařské organizace v LITOMĚŘICÍCH.

          Někdy v roce 2010 jsem neuváženě kývnul funkcionářům ZO ČSV, abych se pokusil zjistit, jak vypadala minulost naší ZO ČSV. Všude v republice, ale i na našem okrese, například v TŘEBENICÍCH, LOVOSICÍCH a jinde oslavovali 100 let i více od vzniku jejich včelařských spolků. My jsme chtěli vědět, jak jsme na tom v naší ZO.

         Myslel jsem si, že bez problémů najdu vše potřebné v okresním archívu, popřípadě v městské kronice. Po několika dnech studia archivních materiálů i kronik jsem bohužel zjistil, že v psaných dokumentech se zachovalo o litoměřických včelařích jen málo. Z doby 1. republiky, tedy z období mezi 1. a 2. světovou válkou, jsem našel zmínky o tom, že zde sice čeští včelaři pracovali, ale svoji samostatnou organizaci neměli. Český včelařský spolek prokazatelně podle Včelařských ročenek z té doby pracoval v BOHUŠOVICÍCH a v LUKAVCI. O samostatné organizaci v LITOMĚČICÍCH jsem ale nenašel ani zmínku. Včelaři byli v té době organizováni ve Včelařských župách (jakoby krajích), a potom v jakýchsi obvodech (menších okresech). V ročenkách se mluví o Župě Ferdinanda Lišky, do níž spadaly severočeské české včelařské organizace. Některé informace o této župě a osobě pátera Lišky najdete v příloze 1. Zde se hovoří o obvodu LITOMĚŘICE, ale v seznamu organizací obvodu není česká organizace v samotných LITOMĚŘICÍCH uvedena. Zdá se, že čeští včelaři z LITOMĚŘIC pracovali v organizacích „za vodou“, tedy v BOHUŠOVICÍCH, LUKAVCI a jinde. V žádné z ročenek z roku 1931,1933,1934 ani 1935 nejsou litoměřičtí mezi uváděným seznamem spolků. Totéž platí i o „Seznamech spolků „ vedených litoměřickým okresním úřadem. Jen pro porovnání uvádím, že například ve Sborníku z roku 1936 je vykázáno, že v obvodu LITOMĚŘICE bylo 325 včelařů se 2006 včelstvy, ale obdobně jsou podobné počty v dalších obvodech (tj. miniokresech) LOVOSICE, LIBOCHOVICE apod. V časopise Český včelař z roku 1939 se ale uvádí, že do Libochovického obvodu byla přesunuta včelstva „ze zabraného území“ Litoměřicka. Tedy po připojení Sudet k německé říši. Litoměřice tehdy opustili čeští úředníci, učitelé, důstojníci a další, mezi nimi byli jistě i někteří včelaři.

Konstatuji tedy, že za předmnichovské republiky sice jistě v LITOMĚŘICÍCH Češi včelařili, ale svoji včelařskou organizaci neměli. Na toto období tedy těžko můžeme při pátrání po historii naší ZO ČSV navázat. Nějaké informace o německých včelařích by se snad mohly v dobových materiálech najít, ale já jsem v této oblasti nepátral.

Situace v roce 1945 a později:

            Vzhledem k tomu, že v roce 1945 žili až na jednotlivce v LITOMĚŘICÍCH jen Němci, byl přechod na řízení města československými orgány složitý. Prozatímní české vedení, Národní výbor a Správní komise řešili především přebírání opuštěných majetků a majetků potrestaných fašistů a později majetku po odsunutých obyvatelích města. Odsunuto bylo asi 10 000 lidí, a do města se postupně vraceli starousedlíci, kteří v roce 1939 odešli do vnitrozemí a především přicházeli noví obyvatelé z celého území republiky i ze zahraničí. Také včelařská zařízení postupně měnila majitele. V archívu jsem našel zprávu o tom, jak se postupovalo při přebírání včelstev opuštěných uprchlými nebo internovanými německými občany.

          Například v říjnu 1945 správní komise v LITOMĚŘICÍCH řešila převozy a přidělení včelstev, úlů a dalšího zařízení i medu podle zásady, že noví zkušení včelaři mohou se souhlasem komise převzít tolik včelstev, kolik mohou obhospodařit. Začátečníci mohli se souhlasem komise získat maximálně 4 včelstva a potřebné vybavení. Samozřejmě, že se našli „zájemci“, kteří toto ustanovení obcházeli a neoprávněně si přisvojovali víc, než jim náleželo. Ostatním se to pochopitelně nelíbilo a vše hlásili. Komise to postupně řešila, jak zjišťujeme podle zapsaných stížností a závěrů k nim, Bylo to součástí celého procesu přidělování budov a pozemků.

          Jaké byly početní stavy včelstev a včelařů se mi z té doby bohužel zjistit nepodařilo. Vím ale, že již v tom roce 1945, jak přibývalo včelařů, existoval základ včelařského spolku. Okresním včelařským důvěrníkem byl jmenován nějaký František Doležal a místním důvěrníkem Bohumil Trč. Ti se také podíleli na řešení výše uvedených nedostatků při přidělování včelstev a konstatovali, že takové jednání poškozuje spolkovou kázeň a důvěru ostatních včelařů.

          Po odsunu Němců a příchodu nových dosídlenců se postupně konsolidoval i život zájmových organizací. O jejich činnosti, včetně včelařů máme jen strohé informace ze soupisů spolků a dobrovolných organizací. V LITOMĚŘICÍCH, jak jsem již uvedl, včelařský spolek jednoznačně existoval. Jména funkcionářů jsem ale zjistil až z dalších let. V roce 1948 byl předsedou František Žák, členy výboru L. Červan a F. Vomáčka. Zajímavá je i zmínka o vzniku Včelařského družstva Kamýk, se sídlem v LITOMĚŘICÍCH, jež bylo vytvořeno již v roce 1945 a v roce 1948 znovu zapsáno do seznamu firem. V dokumentu jsou vyjmenováni i členové představenstva. Příslušný celý text je v příloze 2.

          V dalších letech pak máme informace z let 1953 (příloha 3) a z roku 1959 (příloha 4), kdy již známe jména výborů zvolených na výročních schůzích organizace. Jedná se o povinná písemná hlášení výboru ZO Okresnímu národnímu výboru. Všimněte si, že již nejsou členy spolku, a že zde již uvádějí, že jsou členy Československého svaz včelařů. Z materiálu se již dovídáme i o jménech funkcionářů, jako je pastevní referent, referent pro tlumení včelích nákaz atd.

          Včelaři se podíleli i na veřejném životě města. Z roku 1955 jsem našel například zprávu o účasti včelařů na akcích zvelebení města. Včelaři odpracovali 350 brigádnický hodin na postavení zdi u spolkového včelína, zbořené vichřicí. Bohužel kde spolkový včelín stál a kdo se o něj staral, jsem nezjistil. Včelaři v té době také vysadili několik desítek líp.

          Včelaři naší ZO se podíleli i na práci okresního výboru svazu. Zajímavou akcí, organizovanou okresním výborem byla i tříletá „Lidová včelařská akademie“ v letech 1965 až 1967. V příloze 5 si můžete prohlédnout „Osvědčení“ o jejím absolvování členem naší organizace přítelem RIKLEM. Mimochodem ten se stále ještě na práci naší ZO podílí.

          Další zmínku o naší základní organizaci jsem v archívu našel až z roku 1967. Jako předseda se uvádí J. ČERMÁK z TŘEBOUTIC a jednatel. S. LUKŠÍK ze ŽITENIC. To už se ale dostáváme do let, ze kterých si již na činnost naší organizace vzpomíná řada současných členů. Myslím, že by v dalším období, v případě zájmu výboru, mohli sami přispět svými poznatky.

          Jako příklad takové možné spolupráce uvádím poznatky z rozhovoru s přítelem ŠTĚPÁNKEM, dlouholetým funkcionářem a členem naší organizace. Již v 60. letech dvacátého století pracoval jako zdravotní referent a prohlížitel včelstev ve spolupráci s veterináři. Měl živé kontakty také s Výzkumným ústavem v Dole. Vzpomíná, že v 80-tých letech byl předsedou přítel NESMĚRA, který byl včelmistrem na státním statku PLOSKOVICE. Vzpomínal také na práci s mladými včelaři v kroužku u školy v TŘEBUŠÍNĚ, který vedli přátelé HELEBRANT, ČERNOHLÁVEK, KUBIŠTA. Sám také ve spolupráci s přítelem  PAVLJUKEM chovali matky. Organizace pořádala i zájezdy, například v 80. letech navštívili velkochov včel v TACHOVĚ. Rád vzpomíná na účast včelařů v počátcích Zahrady Čech. To bylo ještě v prostorách zemědělské technické školy za ředitele JISKRY a ve velkém stanu na bývalém stadionu, na němž později vzniklo výstaviště. V roce 1970 měl na výstavu přijet i tehdejší prezident republiky Ludvík SVOBODA. Nějak z toho sešlo, tak přítel ŠTĚPÁNEK včelařskou expozicí provedl aspoň paní SVOBODOVOU, manželku prezidenta. Vzpomíná také, že v LITOMĚŘICÍCH již léta fungovala včelařská prodejna.  Nejdřív ji snad vedl přítel VÍT, po něm přítel KULICH a přítel LÁSKA. Současný přítel. ANDRŠT má tedy na co navazovat. Přítel ŠTĚPÁNEK také vzpomíná, v čem se dříve včelařilo. Někteří již v 80-tých letech měli nástavkové úly, hodně bylo univerzálů, ale on vzpomíná i na tzv. GETRUNKY, úzké stojaté úly-asi ještě dědictví po odsunutých Němcích?

            No a já se dostávám pomalu k závěrům. Jak je vidět, činnost naší ZO byla a je bohatá. Máme o tom ale málo faktografického materiálu, protože naši předchůdci vysloveně nepovažovali za důležité věci archivovat. A stačilo by jen ukládat ne odevzdat do archívu zprávy pro výroční schůze. Konečně, podobně si vedeme i v současnosti. Navíc došlo k nemilé situaci po smrti dlouhodobého jednatele přítele LUKŠÍKA, kdy vinou nevhodného uskladnění a nezájmu pozůstalých byly celé štosy materiálů, které schovával ve skříni, znehodnoceny tak, že se nedají použít. Ještě by snad šlo z minulosti všelicos zjistit studiem dobového tisku, ale k tomu jsem se už nedostal. Možná by bylo dobré někoho umluvit, aby vedl včelařskou kroniku, jak se to osvědčilo např. v TŘEBENICÍCH.

          Závěry: Celkově lze po posouzení poznatků z minulosti včelaření v LITOMĚŘICÍCH konstatovat, že skutečný český včelařský spolkový život v našem městě začal prakticky až na podzim roku 1945. Pokud bychom chtěli slavit nějaké „kulaté“ výročí, mohlo by to být v roce 2015 tedy 70 let.

                                                                                                   Mgr. J. PRUDKÝ

    PS. Na dalších listech jsou ještě přílohy, včetně některých fotografií, převážně od přítele SEDLÁČKA.